Cestu do Rakouska jsme plánovali už pár let. Ale na světě existuje tolik míst, které ještě chceme vidět, tak jsme Alpy dost dlouho odkládali. Letos jsme se ale rozhodli, že tam prostě vyrazit už musíme. Takže tentokrát roadtrip – Západní Tyrolsko.
Jako vždy jsme neměli vybrané konkrétní místo, podmínkou bylo jen vyhnout se těm největším davům. Nakonec se nám podařilo narazit na nabídku Slevomatu na ubytování s polopenzí a pobytovou kartou na pár dní v Západním Tyrolsku. Vzali jsme to.
Nabídka ubytování v Rakousku na Slevomatu >>
Jenže západní Tyrolsko je od Ostravy nějakých tisíc kilometrů. Zajet to na jeden zátah, to je jako jet do Chorvatska k moři. Ale my měli čas a nejmenší dítě v autě sebou. Proto jsme se rozhodli zvolnit a cestou se zastavit třeba v Salzburgu nebo někde jinde. Nakonec z toho vznikl týden poznávání různých míst nejen v Rakousku, ale i v okolí. A tady je náš iteriář, co se dá za tu dobu stihnout pomalým tempem a s malým dítětem.
Den první – osvěžení u jezera Traunsee
Vyjeli jsme z domu časně ráno, hlásili vysoké teploty a my to největší horko chtěli trávit někde v chládku. Cestou jsme měli vybraných několik případných zastávek, kde by jsme případně udělali nějaký ten kratší výlet v Rakousku hned za hranicemi, kdyby to už bylo s prckem v autě k nevydržení. Ale nakonec se nám podařilo dostat se až k jezerům poblíž Salzburgu.
První na naší trase bylo Traunsee. Nádherné smaragdové jezero na pozadí mohutného pohoří. Křišťálově čistá voda zve ke koupání, surfování nebo projížďkám na lodi. Jezero zdobí i malý ostrůvek se zámkem Schloss Ort, na který se dá dostat jak lodí, tak procházkou přes dlouhé molo. Nedaleké město Gmunden se chlubí ruční výrobou keramiky a lanovkou, která vás vyveze na stezku v korunách stromů, nejstarší v Rakousku.
Po osvěžení v chladných vodách jezera a procházkách po okolí jsme se přesunuli do Salzburgu. Jsme pohodlní, tak jsme si tady předem rezervovali nocleh se snídaní v úžasném Hotelu Restaurant Auerhahn. Ještě ten večer jsme se vydali na procházku do města. Naším cílem bylo staré město a zahrady zámku Mirabell, kde se nachází i větší dětské hřiště.
Co podniknout s dětmi v Salzburgu? >>
Druhý den – vodní hrátky na zámku Hellbrunn
Dopoledne jsme se rozhodli ještě strávit v Salzburgu. Je tady toho k vidění tolik, článek o námi doporučených místech najdete tady >> My si tentokrát vybrali zámek Hellbrunn a jeho hravé fontány. Skvělé osvěžení i zábava. Takhle rozesmátou prohlídku jsme snad nezažili. Skupinové prohlídky jsou s pomocí elektronického průvodce (i v češtině). Přilehlý zámecký park je pak rozlehlý a má hned 2 dětská hřiště.
Poté nastal čas na přesun dále na západ. Ubytování jsme měli ve městečku Landeck, druhé největší v regionu hned po Innsbrucku. Cesta se nám táhla, potýkali jsme se s kolonami aut, dorazili jsme rovnou na večeři. Rakušani rádi jí v klidu a dopřávají si velké porce. Po jídle jsme proto zvládli už jen menší zdravotní procházku po večerním městě.
Nabídka ubytování v Rakousku na Slevomatu >>
Den třetí – vzhůru na Venet
K pobytu jsme dostali i zážitkovou kartu Tirol West Card Premium, která nám umožňovala nejen zdarma vstupy do místních atrakcí, ale i lanovky na horu Venet. Nasadili jsme trekové boty a hned po snídani vyrazili. Zlákala nás totiž vidina chladnějšího počasí ve vyšších nadmořských výškách.
Nahoře v nejvyšší stanici ve výšce cca 2200m n.m. najdete meteorologickou stanici, restauraci a horskou kapličku. Začíná tady i několik turistických stezek. Nejvytíženější je asi ta k vrcholu Venetu do výšky cca 2500m n.m. Pokud máte sebou děti, ani pro ně tady nebude nuda. Stačí si vzít na horní stanici hrací kartičku a vydat se po stopách havrana Tobbiho.
Dětská stezka po stopách havrana Tobiho vede ke střední stanici lanovky, měří jen 3km, překonáte při ní převýšení 500m a narazíte na ni na plno kouzelných míst – dětské vodní hřiště, chaloupku čarodějnice, kouzelné jezírko,…na úplném konci pak restaurace s dětským hřištěm. A pokud si na těchto zastávkách označíte vaši hrací kartičku a odevzdáte ji na pokladně dole pod lanovkou, vaše dítko dostane drobné dárečky.
Toulání po hřebenech a Tobiho stezka nám zabrali větší část dne, ale stíháme ještě místní hrad Landeck. Ten kupodivu bavil i našeho tříleťáka. V místnostech mají různě poschovávané truhličky s kamínky (obyčejnými šedivými). Děti si je berou, přenáší z krabičky do krabičky (systém v tom mají asi jen oni). Na konci při odchodu jim pak paní pokladní otevře poslední truhličku, ve které jsou kamínky barevné a dítko si může jeden valounek vybrat a vzít domů.
Top 12 ubytování v Rakousku, kde jsou děti vítány >>
Den čtvrtý – procházky po přírodním parku
Rozhodli jsme se dále poznávat Západní Tyrolsko a vybrali jsem si pro to Přírodní park Kaunergrat Pitztal. Park je krásný, přizpůsobený těm fyzicky méně zdatným. Jsou v něm stezky i pro vozíčkáře, např.u vřesoviště, nebo plné vyřezávaných zvířátek pro pobavení dětí. Na tomhle místě jsme potkali asi nejvíce čechů za celou dobu a všechno to byly rodiny s malým prcky. Návštěvu jsme završili zastávkou v Archeologickém muzeu ve městě Fließ.
Času máme dneska ještě dost, chtělo by to nějakou soutězku v okolí. Krásná je Rosengartenschlucht, ale pro našeho malého turistu moc obtížná. Takže vybíráme méně známou Pitzenklamm. Příjemná procházka podél vody s minimem lidí. My prostě vyhledáváme klid všude.
Den pátý – vzhůru do Itálie a jednou nohou do Švýcarska
Město Landeck je jen kousek od hranic s Itálií, proto by byla škoda nevydat se tam alespoň na skok. Vyrazili jsme tedy na jih a ještě se cestou zastavili ve staré celnici Altfinstermünz na rakousko-švýcarských hranicích. Je to spíše pevnost rozkládající se nad tyrkysovými vodami řeky Inn. Dá se k ní dostat jen na kole nebo pěšky. Tvrz se nachází sice jen kousek od silnice, ale je třeba se k ní vydat stezkou z vysokého prudkého kopce, která dá zabrat. Kupodivu tříleťák těch 30min dolů a 30min nahoru zvládl po vlastních.
Dole vás kromě celnice čeká i menší kostelík a restaurace. Z tvrze Altfinstermünz je nyní muzeum, kde se dozvíte nejen o její historii, ale i o pašeráckých stezkách a nakouknete do tajemné jeskyně a tajných podzemních tunelů. Přechod nikdo nehlídá, když přejdete přes most, jste najednou ve Švýcarsku.
Další zastávku jsme měli plánovánu až v Itálii, konkrétně umělé jezero Lago di Resia. Neskutečně fotogenické místo uprostřed vrcholků hor s tyrkysovou vodou a kostelní věží trčící z vody. Běžně se na jezeře provádí projížďky lodí, ale jde vidět jak je sucho. Molo trčí na souši několik metrů nad úrovní vody. I na věži je vidět, kde bývá standartní hladina vody a je to o pár metrů výše. Ale nám to nevadí, jen si tady odpočineme a míříme dál.
Rozlehlý klášter Marienberg jde vidět už z dálky. Vypadá jako velký zámek. Stále v něm bydlí mniši, ale pořádají se tady i prohlídky. Nejzajímavější je knihovna a katakomby. Bohužel se nesmí interiéry fotit a provádí je jen v němčině a italštině. Nachází se tady i kavárna s nádhernými výhledy do okolí.
Nakonec městečko Glorenza/Glurns, která patří k nejkrásnějším místům v Itálii. Nasát tady můžete hlavně středověkou atmosféru. Město je obehnáno vysokými hradbami se 3 vstupními věžemi. Centrem je malinké náměstíčko s vzrostlými stromy, kde můžete na chvíli posedět, najíst se nebo si dát jako my italskou zmrzlinu. Procházkou po městě pak narazíte na podloubí, vodní příkop, kostelík nebo fontánky. Náměstí je hlučné a plné lidí, boční uličky jsou tiché a malebné.
Nejkrásnější místa v jižním Tyrolsku – italských Dolomitech >>
Den šestý – na skok do Německa
Tentokrát se vydáváme na sever do Německa. Zase vyrážíme brzy po snídani a první zastávku máme u vodopádu Stuibenfälle ještě v Rakousku. Cesta k němu je příjemná, široká končí kousek od něj. Úplně dolů k němu se dá sejít jen po hladkých kamenech. My to zvládneme, ale prcek by tady přišel asi k úrazu. Smočit ruce v chladných vodách můžeme jen na střídačku.
Dále míříme na k zámku Neuschwanstein. Cestou googlíme potřebné informace, původně nebyl v plánu. A ejhle, prohlídky zámku jsou kvůli rekonstrukci omezené, fotit uvnitř se nesmí, nutné respirátory, rezervace, Marienbrücke je zavřený,… pro nás to v tu chvíli nemělo cenu, chceme si zámek užít naplno.
Proto končíme na Německo-Rakouských hranicích. Je tady postavený menší chodník v korunách stromů a hned 2 dětské naučné stezky: 1,5km dlouhá cesta vody a 1,7km dlouhá cesta lesa. Stezky jsou krásné, barevné interaktivní, plné naučných i zábavních prvků, děti tady pobíhají na každém kroku a náš prcek neví, co vyzkoušet dřív.
Začíná se zatahovat, blýskat, ve zprávách povídají něco o potencionální tvorbě tornád zrovna v lokalitě, kde jsme. Už za deště ujíždíme zpátky směr Landeck. Odpoledne tady zvládneme ještě místní soutězku Lötzklamm – Zammer Lochputz s 30metrovým vodopádem. Je jednoduchá, dítě ji zvládá. U vstupu je navíc dětské hřiště a místečko na smočení nohou.
Den sedmý – dinosauři v Alpách
Chtíc nechtíc, musíme domů. Posilníme se snídání a vydáváme se domů. Míříme na Kaprun, v plánu je si prohlédnout přehradu a vydat se na Zikmundovu soutězku. Jsme před Kitzbühelem, koukáme na dopravní situaci a Kaprun, Zell am See totálně ucpané příjezdové cesty. Je sobota a při vyhlídce popojíždění v autě a pak frontě na soutězku to vzdáváme. Našli jsme si jinou – Innersbachklamm a míříme tam. A opět všechno jinak.
Cestou na náš nový cíl se nám nad hlavami mihne červená kabinka krásné lanovky. Rychlé mrknutí do mapy, nahoře je Dinopark. Zastavujeme a míříme tam. Jde vidět, že se blížíme k českým hranicím, už na parkovišti zní čeština hned z několika stran a nahoře je pak čechů pomalu tolik jako německy mluvících.
Lanovka se platí, vstup do parku už ne. Je tady několik hřišť včetně těch vodních, písek, skluzavky, tajemné dinosauří jeskyně, kino nebo jezero s vynořujícím se velkým dinosaurem. Bonusem je pak krásná vyhlídková plošina s částečně prosklenou i drátěnou podlahou. Prcek je nadšený, vyběhá se a my se naposledy kocháme vrcholky Alp poseté spokojeně pasoucími se krávami.
Domů dorážíme pozdě večer.